Popis túry, itinerář: DEN PRVNÍ
Z průsmyku Simplon do Gsponu
Pětihodinový úvodní úsek začíná z průsmyku Simplon, kde lze strávit noc ve staré chatě vybudované roku 1245, a končí v malebné vesnice Gsponu, odkud se otevírá pohled na Mischabel a na údolí Saas.
Cesta vychází od chaty a stáčí se západním směrem, kde se začíná zvedat loukami a morénami Bistine až k soutěsce Bistine. Poté se cesta svažuje několika zákrutami k Natzalu, překonává Grosse Lager a Bistitafel a přes most Mattwe vybudovaný nad horskou bystřinou Gamsa. Dále se trasa šplhá k soutěsce Gebidum a po hřebenu přichází do vesnice Gsponu spojené lanovkou se Staldenem.
DEN DRUHÝ
Z Gsponu do Saas Almagellu
Velmi krátká tříhodinová túra se houpe přes řadu vrcholků. Cesta kopíruje orografickou linii na pravé straně údolí Saas odkud lze obdivovat siluety Nadelhornu, Domu a Tachhornu. Trasa nabízí řadu zkratek, které vedou dolů do údolí.
Cesta se zvedá zalesněným terénem a vyúsťuje u dřevěných domků Finilu. Pokračuje příkrým svahem a po hřebeni se stáčí na západ, kde klesá. Po překonání bystřiny v údolí Mattwaldu cesta vystupuje k vysokohorským chatám na Rachti, odkud lze uhnout k Saas Balenu. Poté opět kříží horskou bystřinu pocházející z ledovce Gruebegletscher a dostává se k salaši Gruebe. Trasa se dále vine na hranici lesa s výhledem na Mischabel a míjí Chrisbode , což je mezistanice lanovky na Saas Grund-Hohsaas (zkratka do Saas Almagellu) a po vrcholcích vede do údolí Almagellertal a do Saas Almagellu.
DEN TŘETÍ
Ze Saas Almagellu do Macugnagy
Opět kratší tříhodinový úsek vás zavede na italskou stranu významnou soutěskou Monte Moro, což je jediná soutěska bez ledové pokrývky v okolí Monte Rosa. Pokud využijete autobusovou dopravu z Saas Almagellu jedoucí k přehradě, se trasa velmi zkrátí. Také je možné využít lanovou dráhu z Col do Macugnagy, a tak se vyhnout dalšímu stoupání a klesání, které by prodloužilo trasu zhruba o čtyři hodiny.
Cesta prochází dolinou a poté stoupá k salaším na Tallibodenu a směřuje k soutěsce Monte Moro. Po překonání průsmyku cesta míjí italskou chatu Oberto a stanici lanovky do Staffa di Macugnaga. Následující sestup vedoucí přes několik zasněžených vrcholků do Macugnagy vám zabere až dvě a půl hodiny.
DEN ČTVRTÝ
Z Macugnagy do Alagny
Namáhavý osmihodinový úsek přechází z jednoho piemontského údolí Monte Rosa do jiného. Během celé cesty se nabízejí nádherné pohledy do okolní krajiny s dominantou vrcholů Corno di Faller a Punta Grober. Na trase lze navštívit nefunkční zlaté doly ve Val Quarazza.
Na straně Valsesia se cesta prudce svažuje k půvabnému lesu kolem chaty Pastore, u Staffy navazuje na silnici do Iselly, odkud se opět zvedá k Mottě. Od jezera Fate vede úzká cestička ke zlatému dolu a lesem se vine k Alpe La Piana. Následuje další výstup k Alpe Schena, odkud se stáčí doprava k táborové základně Lanti. Trasa přechází dlouhým a nebezečným výstupem Colle del Turlo a poté prudce klesá do údolí Acqua Bianca, míjí jezero Turlo a přichází k Alpe Fáller, kde se cesty rozdvojují. Cesta mířící nalevo klesá mezi horskými loukami Mittentheilu, cesta doprava míjí chatu Barba-Ferrero a Pastore a vyúsťuje na vydlážděnou cestu vedoucí k vodopádu Acqua Bianca. Cesta je zakončena ve vesnici Alagny.
DEN PÁTÝ
Z Alagny do Gressoney-St.-Jean
Opět časově náročný sedmihodinový úsek odkrývá půvaby svěžího údolí Val Vogna, kde se nádherná příroda mísí s alpskou architekturou dřevěných walserských domů. Starobylá chata vybudovaná roku 1823 kanovníkem Nicolaem Sottilem je vůbec nejstarší v Alpách. Chata je opatřena pamětní deskou s jeho jménem.
Ze Sottileho chaty cesta prudce klesá k Riva Valdobbia, které pokořitel Monte Rosa opat Grifettim nazval `nejmilejším a nejpřitažlivějším místem v celém údolí`. Odtud lze zvolit buď stoupající dlážděnou cestu či dobře označenou zkratku, obě vás však dovedou na hranici údolí Val Vogna. Po průchodu S. Antonia trasa dlouze stoupá a zanechává za sebou několik vesniček s malebnými dřevěnými domy. Trasa dále pokračuje přes Peccii a přes klenutý most, kde stezku opouští a směřuje k soutěsce Maccagno, která byla používána tažnými mulami. Cesta se stáčí doprava a prochází Alpi Larecchio a Pastore, aby se opět zvedala do Colle do údolí Colle di Valdobia a Ospizop Sottile, které nabízí odpočinek před závěrečným klesáním k loukám Cialfrezza a údolí Lys, které leží na jih od Gressoney-St.-Jean.
DEN ŠESTÝ
Z Gressoney-St.-Jean do Champolucu
Pětihodinová túra nabízí několik variant, každá z nich vás však zavede do údolí Evancon. V době walserské kolonizace byl nejfrekventovanějším přechod přes průsmyk Colle della Bettaforaca, který se nachází v blízkosti ledovců a morén Monte Rosy. Dnes svahy údolí Colle della Bettaforaca našly své uplatnění v lyžařském sportu. Údolí Colle della Bettaforaca lze dosáhnout od chaty Sella či Castore. Taky lze toto údolí využít k překonání Val d`Ayas bez výstupu. Ovšem za mnohem romantičtější lze považovat možnost průzkum údolí ve stopách Walserů přes vrchol Colle di Pinter, na nějž vede neudržovaná cesta, z které lze zahlédnout siluetu nejvyšší hory Evropy Mont Blanc.
Z Gressoney-St.-Jean se cesta svažuje do údolí a kopíruje silnici až k domům Chemonalu a k Vysokohorské túře číslo 1 v údolí Valle d`Aosta, po které se dostanete do údolí Pinter. Cesta dále pokračuje k domům na Alpenzu Grande, Alpe Mehr, Dolní Montil, Dolní Loasche a Horní Loasche až ke Colle di Pinter. Túru si lze prodloužit k jezerům na Pinteru, odkud lze stezkou pod skalami Testa Grigia a Sarezza dojít do údolí Cunéaz, kde se nachází lanovka na Crestu. Nasleduje krátký sestup do Champoluc, ovšem túru si lze prodloužit o hodinu a navštívit městečko Mascognaz známé pro své malebné salaše zbudované Walsery.
DEN SEDMÝ
Z Champolucu do Colle del Teodulo
Poměrně dlouhá sedmihodinová trasa nejdříve zavítá do klidného údolí Cortod, původně pojmenovaném Valle d`Aosta. Za pozornost stojí kanál Ru Cortod pocházející ze 14.století. Tento stále plně funkční kanál vede vodu z Emarés a Sr.Vincent. Po překonání Cime Bianche se cesta přibližuje alpskému velikánu Matterhornu.
První část cesty z Champoulac do St.-Jacques lze překonat pomocí autobusové dopravy. Poté cesta vede k domům Fiéry, kde se zařezává do svahu a směřuje k údolí Cortod, kde lze již spatřit stuhu umělého kanálu. Trasa pokračuje přes louky stíněné horami Ventina, Varda a Mase. Následuje příkrý výstup k překrásnému jezeru Gran Lago, které se často mění na ledovou plochu. Z horní části Colle del Cima Bianche lze zpozorovat vznešený Matterhorn, či lyžařské středisko Cervin. Poté cesta křižuje několik lyžařských svahů (v některých místech může být špatně viditelná), míjí jezero Cime Bianche a prudce stoupá šikmo svahem až k Colle a k chatě Teodulo. Lze také využít lanové stanice Cime Bianche, která vás zaveze do Plateau Rosa, kde stačí sestoupit lyžařským svahem k chatě Teodulo a obejít prudké stoupání.
DEN OSMÝ
Z Colle del Teodulo do Zermattu
Závěrečný čtyřhodinový klesání nabízí řadu variant. Buď lze využít lanových drah, které vedou k Trockener Steg, Furgg a Schwarzsee, nebo lze sestoupit po svých a užít si nádherných panoramatických pohledů na vrcholky Monte Rosa, Matterhorn, Mischabel či štítů rozkládajících se mezi Dent Blanche a Weisshornu.
Cesta začíná krátkým sestupem ke Colle del Teodulo, odkud se stáčí na sever ke Oberer Theodulgletscher a nabízí otevřený pohled do okolní krajiny. Poté míří vpravo ke skalám chránící Gandegghutte. Následuje sestup ke stanici lanovky na Trockner Steg a stanici Furgg. Cesta poté krátce stoupá, přechází šikmo svahem a napojuje se na stezku vedoucí ze Schwarzsee k Zermattu. Odměnou za krátký výstup k jezeru vám bude pohled na pyramidu Matterhornu. Stezka pokračuje k Hornlihutte až na vrchol hory. Na závěr je připravený sestup míjící několik dřevěných walserských domů a opět krátký výstup do středu Zermattu.
|