To, že Adam Ondra navzdory svému mládí dnes patří k nejlepším lezcům světa, už nikdo nepochybuje.
Začátkem letošního roku jenom potvrdil svoje kvality, když na zájezdu ve Španělsku přelezl na pátý pokus La Ramblu Extension
za 9a+ v oblasti Siruana a v oblasti Santa Linya mimo jiné dvě 8c on - sight.
Redaktor italského webu planetmountain.com udělal s Adamem
zajímavý rozhovor o lezení.
Ahoj Adame, tvůj seznam přelezů obtížných cest se stále zvětšuje, řekni nám k tomu něco......
No, snažím se co nejvíce lézt venku a pokaždé se soustředím jak na on-sight tak pinkpoint (PP).
Pokud chci něco vylézt OS tak odjedu na jih Evropy, kde je lezení více vytrvalostní .
Tvoje excelentní výkony na skalách lze jen těžko hodnotit nějak kriticky, tak alespoň bouldering. Sice jsi nedáno vylezl
Dreamtime, ale jinak příliš nebouldruješ ?
Do Ticina (kanton Ticino s bouldrovou oblastí Cresciano a bouldrem Dreamtime - red.)
jsem chtěl zajet už dávno před letošními Velikonocemi, ale moje rozhodnutí vždy převážila chuť lézt dlouhé cesty.
Letos bylo počasí na lezení v Rakousku nebo Německu dost mizerné, ale v Ticinu byly podmínky dobré,...tak jsme se rozhodli
zajet tam. Když jsem uviděl Dreamtime, hned se mi zalíbi. . Noc před přelezem Dreamtime sněžilo a tálo, podmínky vypadaly zle, ale kupodivu tření bylo výborné.
Nejdříve jsem boulder vylezl ze stoje. Když jsem zjistil, že i spodní část je dobrá , pustil jsem se do boulderu ze sedu.
Asi čtyřikrát jsem upadl v dynamických krocích, tak jsem si dal hodinu oraz. V dalším pokusu jsem doskok do chytu téměř udržel, proto jsem si dal rest dalších třicet minut a pak jsem to dal. Byl to nádherný okamžik.
Trávíš hodně času opakováním cest a často se ti daří tyto obtížné cesty přelézat velmi rychle, jen po několika pokusech.
Jak to vypadá s tvými projekty? Nechtělo by se ti obětovat 50 pokusů do svého projektu, místo nějakých pěti do opakování cesty?
Minulý rok jsem například udělal Perlu východu v Moravském Krasu. Původně jsem ji chtěl dát za 9a, ale později jsem se rozhodl pro 8c+.
Mám vyhlídnuto několik nových linií, ale jsou často v oblastech, kde je lezení zakázáno.
Potěšení z prvovýstupu je jistě větší než z opakování, zejména když se ti podaří cesta na hranici tvých možností. Také tu po sobě něco zanecháš . Když jsem však viděl některé mega - těžké projekty a uvědomil si kolik by mě stály pokusů, řekl jsem si že je lepší počkat a zlepšovat se dokud jsem mladý. A to právě teď dělám.
Až později nebudu schopen takového zlepšování, potom se možná zaměřím na něco skutečně těžkého.
Jak vypadá tvůj běžný den na skalách?
Obvykle si dávám na zahřátí tak jednu nebo dvě cesty kolem 7b/c. Když začínám cítit dostatek síly, tak se pouštím do něčeho těžšího.
Mezi jednotlivými pokusy se snažím dlouho odpočívat, délka odpočinku je závislá na typu cesty, někdy odpočívám i tři hodiny nebo déle.
Potřebuji hodně času na to, aby se mi vrátila všechna má síla.
Například, když jsem zkoušel La Ramblu, tak před úspěšným pokusem jsem odpočíval pět hodin.
Když má cesta snadný začátek během kterého se stačím zahřát, tak jsem pak připraven na těžší úseky cesty.
Problém nastává v okamžiku kdy je cesta těžká už na začátku, nebo u bouldrů. V tom případě odpočívám mezi pokusy tak jednu až dvě hodiny.
A co děláš, když nemůžeš lézt venku?
Trénuju na malé bouldrovce. Obvykle 4x až 5x do týdne, maximální sílu a vytrvalost (20-30 kroků).
Delší cesty s lanem na umělé stěně téměř nelezu, nanejvíš dvakrát za zimu.
Minulý rok ses věnoval i sportovním cestám v horách. Řekni nám o tom něco.
O Silbergeieru jsem začal přemýšlet až potom co mi ho doporučil Ondra Beneš (který ho zopakoval v roce 2006 - red.) .
Ve skutečnosti jsem jeho přelez nijak neplánoval. Minulý rok bylo ve Frankenjuře, kde trávím v létě nejvíce času, velmi teplo.
Rozhodl jsem se proto, že vyrazím do hor a vzpoměl jsem si na Silbergeier.
Vícedélkové lezení mě skutečně inspirovalo, chtěl bych se k němu ještě vrátit.
A co jiné směry lezení, co takové tradicionalistické lezení?
Hmm, snad. Ale nikdy jsem nezakládal žádný friend ani vklíněnec, tak nevím zda bych to dovedl?
A jaký je tvůj pohled na závodní lezení na umělých stěnách?
Na závodech se lezci mohou mezi sebou nejlépe porovnat, zatím jsem však moc nezávodil.
Kdybych mohl závodit ve Světovém poháru, asi by mne závody chytly více. Letos v létě zkusím Youth World Championship
v Sydney, tak uvidím....
Letos jsi stihl vylézt už hodně cest, co ještě chystáš do konce roku vylézt?
Minulý rok byl dobrý. Vyzkoušel jsem hodně nových věcí a skutečně si je užil. Ale o svých plánech do budoucna nechci moc mluvit, co když nakonec nevyjdou.
Která cesta je podle tebe nejtěžší na světě?
Tak to opravdu nevím. Ale myslím si, že by mezi ně mohlo patřit nějaké staré 9a. Třeba Open Air ve Schleierwasserfall (Alexander Huber, 1996). Určitě paří k těm nejtěžším.
A co je pro tebe nejtěžší věcí na světě?
Přestat s lezením.
Z planetmountain.com přeložil Honza Kreisinger
|